Ruská učitelka sváděna osmnáctiletou dívkou - Erotický příběh zralé lesby

Anastasia Petrovna učila ruskou literaturu na univerzitě po dobu dvaceti sedmi let. Ve svých padesáti dvou letech měla stříbrně proužkované vlasy svázané do přísného copu a její oči, barvy bouřkových oblaků, nic nevynechaly. Studenti ji respektovali – někteří ji dokonce báli – kvůli její nekompromisnímu standardu a její schopnosti chytit nejmenší gramatickou chybu. Její oblek a přesné, rozvážné pohyby ji dělaly vypadat spíše jako univerzitní administrátor než profesorka.

Na tento konkrétní úterý večer se Anastasia připravovala na svou středně pokročilou třídu ruštiny, když její dcera Katya, studentka druhého ročníku, vletěla do její kanceláře. Katya byla živou kopií své matky, ale s měkčími rysy a teplem, které Anastasia zřejmě přerostla. "Maminka, Oksana přijde na tvé lekce dnes večer. Má velké problémy s jejími slovesa a řekla jsem jí, že jsi nejlepší učitelka na katedře."

Anastasia zvedla hlavu ze svého balíku papírů, upravila si brýle. "Oksana? Je to ta mladá žena, která u nás přebývá? Ta s... nekonvenčním módním stylem?" Katya se zasmála, "Ano, to je ona. Je opravdu milá, maminka. Jen jí dej šanci." Anastasia naklonila hlavu nenásilně, již se obávala potenciálního narušení.

Když třída začala, Oksana vešla, vize v černé kožené sukně, která se téměř nedotýkala středních stehenních, a v těsné červené svetru, který ukazoval každou křivku. Její dlouhé blond vlasy padaly dolů po zádech v volných vlnách a její plné rty byly natřeny do stejné červené barvy. Ostatní studenti na ni pohlédli, někteří s uznáním, jiní s závistí. Oksana usedla do prvního řadu, překřížila nohy takovým způsobem, který upoutal Anastasiinu pozornost, ačkoliv sama sebe.

"Dnes," začala Anastasia, "se budeme zaměřovat na minulý čas vztažných slov. Otevřete, prosím, své učebnice na straně sedmdesát dvě." Co následovalo, byl bolestný hodina Oksaniny pokusů o konjugaci sloves. Každá chyba vyvolala neúspěšný pohled od Anastasie, každá správná odpověď získala pouze krátké kývnutí. Oksanina frustrace rostla, její tváře se zbarvily krásným růžovým odstínem, ale nikdy nevzdala, její rozhodnost a nadšení nepopiratelná.

Po třídě Oksana zdržela, zatímco ostatní studenti vycházeli. "Profesorko Petrovná, mohla bych mít chvilku vašeho času?" Její hlas byl měkký, téměř stydlivý, ale s podtextem, který Anastasia nemohla zcela rozluštit. "Vím, že se mi v vaší třídě nedělat dobře. Sloves... jsou tak složité. Zvažujete možnost, že byste mi mohla poskytnout nějakou další pomoc?" Anastasia byla připravena odmítnout – měla práce na opravu, lekce na plánování – ale něco v těch jasně modrých očích ji zdrželo.

"Hodně dobře," Anastasia nakonec řekla. "Můžete přijít do mé kanceláře ve čtvrtek večer na další tutorium. Začneme v sedm hodin přesně." Oksanino tvář se rozsvítila a děkovala jí hojně, než vyskočila z třídní místnosti s energii, která se zdála téměř elektrická.

Ve čtvrtek večer přišla Oksana k Anastasiině kanceláři včas. Tentokrát byla oblečená konzervativněji, v jednoduché bílé košili a šedé tučné sukně, která stále dokázala objímat její postavu. "Děkuji vám znovu za to, profesorko. Opravdu to cením." Anastasia gestikulovala směrem ke židli naproti jejímu psacímu stolu, nadšená začít.

Co následovalo, byla série tutorství, které se stávaly stále... složitějšími. Oksana zdá se, že měla talent na nesprávnou výslovnost obtížných slov, což vyžadovalo, aby se Anastasia fyzicky přiblížila, aby opravila výslovnost. "Ne, Oksano, zvuk 'k' musí pocházet zezadu hrdla. Tady, nech mě ti ukázat." Anastasia se ocitla stojící za Oksaninou židlí, její ruce na ramenou mladé ženy, pak na jejím krku, pak na jejích rtech, když demonstruje.

Oksanino dech se zastavil při kontaktu a Anastasia se náhle stala vědomou tepla mladší ženy, měkkosti její kůže, způsobu, jakým její tělo zdálo se naklánět k dotyku. Vzduch se stal hustým, těžkým něčím, co ani jedna z nich nemohla pojmenovat. Anastasia se náhle odhodila. "Měli bychom pokračovat zítra." Ale když Oksana odešla, Anastasia zjistila, že sleduje její kmitání boků, neznámé teplo se šíří po jejím těle.

Následující sezení následovala podobný vzorec. Každýkrát, když Oksana udělala chybu, Anastasia by našla důvod, jak ji dotknout – aby upravila její pózu, aby vedla její ruku při psaní, aby jí pomohla s výslovností. Fyzický kontakt se stal častějším, delším, až Anastasia nebyla již jistá, kdo koho učí. Její noci byly plné snů o Oksanině těle, o způsobu, jakým by na ni pohlédla s těmi modrými očima, o měkkých zvucích, které vydávala, když Anastasiina ruka se jí dotkla.

Jednou večer, po zvláště intenzivním sezení, se Oksana naklonila dopředu, její tvář jen několik centimetrů od Anastasie. "Myslím, že začínám rozumět," řekla, její hlas téměř šepot. "Ale mám pocit, že je ještě tolik věcí, které byste mi mohli naučit." Anastasiino srdce bušilo v hrudi. Věděla, že měla zastavit, že to bylo špatné na mnoha úrovních, ale tah byl příliš silný.

"Co navrhujete, Oksano?" Anastasiin hlas byl chraplavý, téměř nepoznatelný jako její vlastní. Oksana se usmála, pomalý, svůdný oblouk jejích rtů. "Myslím, že víte, profesorko. Fantazírovala jsem o vás po týdnech. Jak vypadáte ve svých oblečeních, jak mluvíte o literatuře, jak se vaše oči rozsvěťují, když jste vášnivá pro něco. Chci, abyste byla vášnivá pro mě."

Přehrada se prolomila. Anastasia se natahla, přitáhla Oksanu k nohám. Její ruce se plížily po mladší ženy, prozkoumávaly křivky a prohlubně, které si dříve jen představovala. Oksana zamručela, její ruce našly Anastasiin cop a uvolnily ho, nechaly stříbrně proužkované vlasy padat po jejích ramenou. "Jste tak krásná," Oksana dýchla, její ruce se plížily po Anastasiině košili, rozepínaly ji s cvičnou lehkostí.

Kancelář se stala bitevním polem touhy. Oblečení byla trhána, vržena stranou v záplavě vzrušení. Anastasiiny ruce, dříve používané pouze na ukazování nebo opravování, nyní stopovaly každý centimetr Oksaniny kůže, způsobovaly chvění v jejím těle. Oksaniny prsty našly Anastasiiny bradavky, již tuhé v očekávání, jemně je otáčely, než jim dali ostrý švihnutí, které způsobilo, že Anastasia vzkřikla.

"Bože, jste úžasná," Anastasia šepotala, její hlava se točila. Nikdy se necítila takto – takto spotřebována, takto zcela mimo kontrolu. Tlačila Oksanu zpátky na stůl, její tělo ploché proti tvrdému povrchu. S chvějícími se rukama zvedla černou koženou sukně, odhalila červené hedvábné kalhotky, které odpovídaly jejím rtům. Anastasiin dech se zastavil v krku při pohledu.

"Prosím," Oksana žádala, její boky se otáčely. "Chci vás cítit." Anastasia nemusela být žádána dvakrát. Odsunula kalhotky stranou, její prsty našly Oksanu již mokrou a připravenou. Mladší žena vykřikla, když Anastasiiny prsty vstoupily do ní, pocit byl přemáhající. Anastasia pracovala s ní zručně, její palec obíhal Oksaninu klitoris v rytmu s jejími nárazy. Oksaniny sténání naplnily místnost, stávaly se hlasitějšími a zoufalějšími s každou vteřinou.

"Přijď pro mě," Anastasia nařídila, její hlas silný touhou. "Nech mě vidět, jak se rozpadnete." Oksanino tělo se napnulo, její záda se ohnula ze stolu, když ji orgasmus zasáhl. Vykřikla Anastasiino jméno, zvuk, který byl hudbou pro starší ženu. Anastasia pokračovala v jemném hladení jí přes vrchol, užívající si pohledu mladší ženy v extázi.

Když Oksana nakonec sestoupila ze svého vrcholu, Anastasia se posunula mezi její stehna, její jazyk nahradil její prsty. Chuť Oksany byla opojná a Anastasia ji lízala hladce, přivodila jí další třesoucí se orgasmus, než měla šanci se zotavit. Oksana byla třesoucí se, sténající hromada pod ní, zcela v Anastasiině milosti.

Nyní byla na řadě Anastasia. Oksana, rychle se zotavující, ji tlačila na stůl a vrátila službu, její jazyk a prsty pracovaly na Anastasii k okraji šílenství. Nikdy nebyla takto důkladně uctívána, a to bylo opojné. Přišla s výkřikem, její tělo se třáslo silou orgasmu. Oksana ji držela přes to, šeptala slova povzbuzení a chvály.

Ležely spolu na stole, těla provázaná, realita toho, co udělaly, pomalu se prohlubovala. Anastasia věděla, že to vše změnilo – její profesní reputaci, její vztah s její dcerou, její vlastní sebeobraz. Ale když se dívala na Oksanu, její tvář zbarvená uspokojením a její oči zářící láskou, Anastasia pochopila, že některé lekce stojí za jakoukoli cenu.

"Musíme o tom mluvit," Anastasia nakonec řekla, její hlas měkký, ale vážný. "To se nesmí opakovat. Nebylo by to správné." Oksana se na ni dívala, malý úsměv se hrál na jejích rtech. "Možná ne, profesorko. Ale to stálo za to, že?" Anastasia nemohla s tím argumentovat. Přitáhla Oksanu blíže, vědou, že to bylo začátek něčeho, co změní oba jejich životy navždy. A nemohla se dočkat, kam to půjde.